Mívá

text

Jako postava solná se mění v sloup
napodesátý chápej nechce zapomenout
je ti v podstatě volná shoří jak troud
navěky do řeky hoď jí stejně nebude plout
pátrá po tobě smutná že nemá proud
zhasla aby tě našla leze po kolenou
zkouší odvolat stání, poslední soud
zbytečně statečně doufá že je vyvolenou

Mívá, sebe sama pozdě v noci ráda
skrývá slzy pod polštář
zbývá co si její křehký tělo žádá
neuhlídá svoji svatozář

Světlo do očí stoupá když mizí tmou
není naivní ví, že musí z místa se hnout
naposled polibek pouští se ohlídnout
konečně může si říct že nikdy nebude tvou
boty od milování co nejde zout
vstane horkej pot stéká jí po ramenou
na srdci rány jsou pány od jejich pout
ruce spojený známou bolest připomenou

Potom náhoda zdání je její hrou
čeká bude si stýskat když nebude s tebou
po čase v base zdá se vězeňkyně odvyknou
jako ty nechtěj mávat nikomu na rozloučenou